Nejchutnější ovoce k sušení je pochopitelně ovoce z vlastní sklizně. Sušením zbavíte plody většiny vody a zamezíte tak růstu plísní, bakterií i kvasinek v nich. Vitamíny, minerály a dalších látky zůstávají velké míře v sušených potravinách zachovány. Sušením tedy prodloužíte trvanlivost i bez použití chemických konzervantů.

Ovoce lze sušit několika způsoby:

• Na vzduchu – třeba postaru křížaly na radiátoru či nad kamny. Anebo v létě lze sušit ovoce volně na sítech. Ne ovšem na přímém slunci, to by se se mohly křížaly „spálit“, ani v přílišném stínu, kde by se mohly sušit tak pomalu, že by začaly plesnivět.
• V troubě – ideálně horkovzdušnou s ventilací, s nastavenou teplotou, pak by to neměl být problém. Pokud použijete starší plynovou troubu, sušte při otevřených dvířkách, aby odcházela vlhkost, a zvolte nejnižší možnou intenzitu, často kontrolujte. Nesušte ale jen na plechu, plátky ovoce podložte nejlépe papírem.
• V sušičce s nastavitelnou teplotou a dobou sušení – nejpohodlnější způsob.
• V komunitní sušárně – která má své kouzlo.

K sušení si vyberte jen zralé a nepoškozené kusy ovoce, ty pečlivě omyjte a osušte.

Nakrájejte jednotlivé plody na zhruba stejně tenké plátky nebo kousky.

Jablka, hrušky a podobné ovoce nemusíte loupat, ve slupce je mnoho cenných látek.

Nakrájené ovoce narovnejte na sušící síto v jedné vrstvě tak, aby se plátky nepřekrývaly.

Ze začátku sušte za nižší teploty, později teplotu můžete zvýšit, maximálně na 60°C.

A kontrolujte. Doba sušení je různá, podle jednotlivých druhů ovoce a obsahu vody v plodech.

Pokud nechcete, aby ovoce, jako jsou například jablka, zhnědlo, plátky ihned po nakrájení namočte do slané vody (nálev připravíte přidáním 25 g kuchyňské soli do 2 litrů vody, ovoce vyndejte po 10 minutách). Anebo nakrájené ovoce před sušením na chvíli ponořte do vody s citronovou šťávou (na 250 ml vody přidejte lžíci šťávy). Ovoce si pak zachová svou barvu.

Usušené ovoce skladujte ve vzduchotěsných nádobách. Uchovají aroma a ochrání ovoce před plísněmi, prachem a hmyzem. Sklenici pak uchovávejte ideálně v chladné a tmavé místnosti.

A jaké odrůdy jsou pro tento způsob zpracování nejvhodnější? Z jabloní jsou to například Jadernička moravská, Boskoopské, Parména zlatá, Muškátová reneta, Sudetská reneta. Z hrušní třeba Koporečka, Šídlenka, Konference, Hardyho, Williamsova. A ze slivoní kupříkladu Švestka domácí, Hamanova či Čačanská lepotica. Dobré jsou i sušené borůvky, maliny, ostružiny, hroznové víno nebo meruňky.

Specifickým druhem sušeného ovoce jsou tzv. „ovocné kůže“.

Základem ovocné kůže je ovocná pasta. Dříve se hodně vyráběly z kdoulí. Kdoule  obsahují velmi mnoho pektinu, tedy želírovací látky, která je při tomto způsobu zpracování ovocných plodů velmi důležitá. Pektin obsahují ovšem i jablka nebo hrušky. Pasty lze připravit jednodruhové, ale když smícháte v mixéru více druhů či přidáte koření, získají vskutku lahodnou chuť.

K přípravě pasty využijete mixér na rozmixování ovoce. Švestky nebo meruňky zbavte pecek, druhy s malými jadérky rozmixujte vcelku. Tvrdší plody jako jablka či hrušky nejdříve povařte, což platí zejména pro zmiňované kdoule. Pastu můžete podle chuti osladit.

Hotovou pastu nalijte na pečicí papír rozprostřený v sušičce (v troubě na plech). Vytvořte vrstvu 2 až 5 mm vysokou, která se po odpaření vody výrazně zmenší. V sušičce by měla být ovocná kůže vysušená asi za 12 hodin, v troubě musíte placku průběžně kontrolovat. V obou případech doporučujeme sušit při teplotě mezi 60 – 80 °C.

Když je ovocná placka hotová a vypadá jako skutečná vysušená „kůže“, sejměte ji z pečicího papíru. Uchovat ji lze vcelku srolovanou do ruličky, kterou pak můžete libovolně podle potřeby a chuti krájet na menší kousky.